Česnáček lékařský

Česnáček je další bylinkou s vůní česneku. A jak ráda říkám „je to další člen česnekové rodiny“. Ale to není vše, žádná nuda v podobě česnekové štiplavosti jen v jiném provedení. Jeho chuť je říznutá hořčicí. To je něco!

Jdu takhle jednoho jarní dne ven s Čertem a všimnu si téhle rostlinky. Ještě nevím, co je zač, nevoní, nic mi nepřipomíná. Chodím kolem ní stále a pozoruju, jak roste. Nakonec mi to nedalo, její lán tak blízko mého domova mě přiměl jí poznat. Otevřela jsem svou Květinovou kuchařku, listovala v ní a najdou mi jeden obrázek byl povědomý…ano česnáček, byl to on.

Abych se vrátila zpět k jeho chuti. Četla jsem o ni a představovala si ji. Anglicky se jmenuje garlic mustard. Říkám si nedůvěřivě: “Taková droboučká bylinka s těmi malinkatými kvítečky. Je miloučká, ale že by chutnala jako česneková hořčice?“ Ale ano „BUM“. Ta chuť tam opravdu je. Má říz, je skvělá!

Kromě nečekané chuti má česnáček ještě spoustu dalších kouzel. Pro všechny účely, zejména kulinářské, sbíráme vrcholky rostlin s květy a několika mladými lístky (10-20cm). Mladé listy jdou nejlepší, mají vysoký obsah vitamínu C a svou pikantností skvěle doplní saláty, dipy, polévky. Jak vaše ctěná libost ráčí.

Čerstvé listy podporují nehojící se rány. Jejich žvýkání léčí zánět ústní dutiny a zpevňuje dásně. Čaj ze sušených listů pomáhá na desinfekci močových cest i proti zánětům plic.

Česnáček má rád teplo, roste ve světlých řidších lesích, na jejich okrajích nebo v okolí lidských příbytků.