Heřmánek pravý

Heřmánek. Jedna ze svatojánských bylin opředena mýty i bájemi. Už jen pro to, jak mi voní ruce, když ho sbírám, ho sbírám! Tolik malinkatých voňavých sluníček roste pospolu v keřících. Větrem se kymácí sem a tam, a když stojíte po větru, nejde ho neucítit. Jeho sladká pylová vůně je až omamná. Ach, jako bych ho právě teď měla blízko sebe. Cítím ho! Tady v domě uprostřed města.

Pokud jste našli něco co by mohl být heřmánek a vůně vás neujistila, uzměte jeden květ. Musí mít jasně žluté bříško, které je po rozpůlení duté. A pokud se tak neděje, potkali jste některého jeho příbuzného, rmen. Rmen sličný neboli heřmánek římský se také sbírá. Má podobné účinky jako heřmánek pravý a umožňuje lidem alergickým na sílu heřmánku se mu alespoň trochu přiblížit.

Heřmánek se sbírá za suchého slunného počasí pár dní po rozkvětu (plus mínus 4 dny). S květem můžeme utrhnout i kousek stonku, ale ne více než 2 cm. Sušíme ho nejlépe ve stínu a na vzduchu.

Nejčastěji se z heřmánku připravuje čaj, který pokud potřebujeme, pohladí náš žaludek či střeva a uleví nám od obtíží. Uvolňuje menstruační bolesti, uklidňuje mysl a ukolébává ke spánku.

Studeným čajem můžeme vyplachovat ústa při zánětech zubů, dásní i mandlí. Podpoří léčbu v každém případě.

Jeho vnější použití v masti nebo obkladu tiší popáleniny, vyrážky, odřeniny i malé řezné ranky.

A navíc se dá heřmánek použít jako přírodní zesvětlovač vlasů.

Naši předkové ne nadarmo říkali: „Před heřmánkem smekni, před bezem klekni.